18.bleskowka
7. dubna 2007 v 9:40 | BleskovkyKomentáře
1) Jak se máš ?
goood
2) jaká je tvoje nej barva
černá?
3) napiš tvoji přezdívku
SmRtAčKy
4) napiš 17.bleskowku na mém blogu je to TADY
už sme jí napsaly
5) zahlasuj pro mne prosím TADY dííky .. jsem tam 18) Kikis
jo hlásnem
1) dobře
2) asi červená
3) Elsi
4) Ta už je asi tedy vyplněná
5) podívám se a uvidim
1) Jak se máš ? de to
2) jaká je tvoje nej barva :oranžová
3) napiš tvoji přezdívku : nemám
4) napiš 17.bleskowku na mém blogu je to TADY: jj
5) zahlasuj pro mne prosím TADY dííky .. jsem tam 18) Kikis :jj můj hlas byl
7
Ahojda!!Jo,já si tě jdu hneed taky napsat do spřátelených blogíísků...Jo a ještě se chci zeptat jestli máš ikonku...Jestli jo,tak mi na blog napiš kde..Díky
Mám se špatně..
Červená
Beruška
napiš 17.bleskowku na mém blogu je to TADY :-)
Už sem ti dala hláásek!!!
"Kap, kap," ten jinak nenápadný zvuk se odrážel o kachličkami obložené stěny koupelny jako hromobití.
Ve vaně napuštěné téměř po okraj seděla shrbená dívka a sledovala odraz své tváře na hladině už dávno studené vody. Najednou jí obrázek rozčeřila jedna hořká ukápnutá slza. Za chvíli už jí po tváři nekontrolovatelně stékaly potoky slz. Možná to tak bylo lepší. Určitě. Nemohla se na sebe ani podívat.
Nechápala, co udělala špatně. Celý týden se na ten večer těšila a připravovala. Tak proč odešel beze slova?
Hřbetem ruky si drsně otřela mokrou tvář. Té ruky, na které ještě před pár hodinami mohla cítit jeho dotek. Jenže ona poté vyslovila ta zrádná slova:
"Miluju tě, Bille!"
Pak už nic nebylo tak, jak si vysnila. Letmo jí pohlédnul do očí. Doufala, že řekne to samé. Doufala, ale on neřekl. Odvrátil se od ní. Šel radši za jinou.
Prudce zvedla hlavu a vlhké dlouhé vlasy jí kolem obličeje utvořily nepropustnou clonu.
"Proč jsi mě opustil, Bille?" vykřikla nechápavě. Pevně zaťala pěst až ucítila řezavou bolest ve své dlani. Opatrně rozevřela prsty a zamžourala na dlouhou ránu, kterou způsobil malý kovový plíšek. Žiletka. Skoro na ni zapomněla a to se přitom celou dobu odhodlávala ji použít. Taková bezvýznamná věc a dokáže vyřešit tak významné problémy.
Až ji tady dnes ráno najdou, určitě mu hned zavolají. On sem přijede a bude se proklínat za to, že beze slova odešel. Určitě.
Vysíleně spustila ruku do chladné vody a v duchu se nenáviděla za svou slabost. Tohle nedokáže. Z injekčních stříkaček se jí zvedal žaludek, krev nemohla ani vidět.
Vždyť ona tady trpí jen kvůli němu. Proč jí nepomůže? Kde teď je?
Vymrštila se do stoje tak rychle, až se trocha vody rozlila kolem vany. Natáhla se pro plastový kalíšek, který si pro všechny případy nachystala na umyvadlo. Bylo v něm všechno, co zrovna potřebovala. Všechno, co doma našla. Drobné pilulky, které vyhlížely tak nevinně.
Ruka se jí klepala. Těžko říct, jestli zimou nebo strachem. Několik máminých prášků na spaní spadlo do vody a začalo se rozpouštět šíříce kolem sebe růžovou barvu.
Bez rozmýšlení obrátila celý obsah kelímku do svých úst a posadila se zpět do vody. Přitáhla si kolena k tělu a pevně je obemknula pažemi.
Znovu si celý večer přemítala. V myšlenkách ji provázel Billův pohled. Vždycky si myslela, že všechno mezi nimi skončí "Happy-endem".
Cítila, jak jí těžknou víčka a tak je bez přemáhání zavřela. Svaly jí vypovídaly službu a v uších jí hučelo. Jediné, co teď slyšela, byl její vlastní tep, který se každou chvíli zpomaloval…
"Proč?" šeptla naposledy a přitom musela vyvinout tolik úsilí, jakoby křičela z plných plic.
Co tentokrát mi chystá
Osud, já optimista
Doufám, že zachytí mě do sítí
Stačí tak strašně málo
Aby se ukázalo
Pro jedno kvítí se slunce nerozsvítí
(Ready Kirken - 1+1)
…
Bylo krásné čtvrteční ráno a prázdniny byly v plném proudu. Sandra nervózně poposedávala nad svou snídaní a sledovala hodiny, jejichž ručičky se snad vůbec nehýbaly.
Byla domluvená se svou nejlepší kamarádkou Lucy, že se za ní v deset staví. Plánovaly probrat zážitky ze včerejšího večera. Jak malicherné problémy mohou šestnáctileté dívky mít.
Nevydržela to, celou noc jí v žaludku tížil obrovský kámen. Nevěděla, kde se tam vzal, ale zaručeně nevěstil nic dobrého. Bylo teprve čtvrt na deset, když spěšně vyběhla z domu.
Už asi popáté zmáčkla zvonek panelákového bytu, ovšem bez jakékoliv odezvy. Déle čekat nemohla. Zazvonila na Lucyiny sousedy. Otevřela jí postarší paní.
"Dobrý den, já, prosím Vás," Sanře se zadrhával hlas.
"Prodáváte něco?" usmála se rádoby upřímně dáma.
"Ne, byla jsem domluvená se svou kamarádkou, která bydlí vedle Vás, že se stavím, jenomže ona mi neotvírá. Mohla bych se jenom podívat přes balkón, jestli je vůbec doma?" vychrlila ze sebe konečně.
"Abych pravdu řekla, dělám to nerada, ale vypadáte opravdu zoufale," zaskřehotala paní a pustila Sandru dál. Ta neváhala ani chvilku, vyběhla na balkón a začala si utahovat tkaničky na teniskách.
"Počkejte, já myslela, že se chcete jenom podívat, no tak slečno," vykřikovala zděšeně dáma, když viděla jak Sandra očima přeměřuje vzdálenost, která oddělovala balkóny od sebe.
V tu chvíli ji ani nenapadlo, jaké kvůli své kamarádce podstupuje nebezpečí. Mezera měla sotva metr a půl. Věděla, že to bude hračka. Musí být. Na druhém balkóně se ocitla během okamžiku, kdyby se však teď měla ohlédnou zpět, vůbec by nevěděla jak to dokázala.
Dveře byly díky teplým letním nocím pootevřené. Vpadla dovnitř a stačil jí jediný pohled, aby věděla, kam má jít. Podlaha na chodbě byla mokrá a Sandra se musela přidržovat stěny, aby neuklouzla. Ještě pořád to mohlo být nedorozumění.
Dveře koupelny byly zamčené. Sandra zoufale vzlykla a začala zběsile lomcovat klikou. Konečně povolila.
"Proboha, Lucy! Co jsi to udělala?" vykřikla zděšeně a pevně objala tělo své kamarádky. Všechno kolem sebe teď viděla rozmazaně. Slzy jí zkrápěly světlé modré letní šaty a ona v náručí tiskla člověka, který jí byl nejbližší ze všech.
Co se pokazilo? Ještě včera přece Lucy vypadala tak šťastně. Sandra se snažila vybavit si všechny okamžiky večera.
Obě se na ten koncert těšily jako malé. Díky neuvěřitelnému štěstí se jim dokonce podařilo probojovat se až do třetí řady. Obě nadšeně poskakovaly a křičely. Lucy nemohla z Billa spustit oči. Když zpíval "Rette Mich", zběsile si šeptala celý text písničky s ním.
Pak na autogramiádě, když mu podávala památník k podepsání, lehce sklouznul svými prsty po její ruce a když jí ho vracel, nadšeně za ním křikla:
"Miluju tě, Bille!" On pozvednul hlavu a s mírným úsměvem se přitočil k dalším fanynkám.
"Tak co bylo špatně?!" vykřikla zdrceně Sandra.