Je to už nějaký pátek, co jsem byla na 14 dní na jednom nejmenovaném táboře. Jednou večer, když už bylo dávno po večerce, nám s holkama do stanu Honza odvedle hodil papír se vzkazem, ať jdeme ven. Nereagovaly jsme. Jenže on nám ho do stanu házel pořád, tak jsem na něj zaječela, ať už toho kouká nechat, a zavázala jsem stan. Nastal klid, ale asi za 10 minut někdo svítil baterkou na náš stan a začal ho rozvazovat. Už jsem toho měla dost. Myslela jsem, že je to Honza, tak jsem ze šněrování vytáhla šňůrku a vší silou jsem mu dala facku se slovy :,, Já tě varovala !!" Jenže on to nebyl Honza, ale náš vedoucí Jirka. Byl pěkně nasupený a začal křičet, co si to jako dovoluju a že do konce tábora budu mít sama hlídku!!! (Moc dobře věděl, že se ve tmě sama bojim). Druhý den o tom samozřejmě věděl celý náš tábor a všichni z toho měli Vánoce. Od tý doby mi řikají Brutální Nikita !
Petra
